Dida | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Portrét | |||||||
Osobní informace | |||||||
Celé jméno | Nélson de Jesus Silva | ||||||
Datum narození | 7. října 1973 (51 let) | ||||||
Místo narození | Irará, Bahia, Brazílie | ||||||
Výška | 196 cm | ||||||
Hmotnost | 85 kg | ||||||
Klubové informace | |||||||
Konec hráčské kariéry | |||||||
Pozice | brankář | ||||||
Současná funkce | trenér brankářů AC Milán | ||||||
Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
Reprezentace** | |||||||
| |||||||
Úspěchy | |||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry *** Trenérské působení aktuální k 17. 12. 2020 | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nelson de Jesus Silva zkráceně jen Dida (* 7. října 1973, Irará, Bahia, Brazílie) je bývalý brazilský fotbalový brankář a reprezentant. Na začátku kariéry v rodné zemi se stal specialistou na chytání penalt. Za brazilské kluby EC Cruzeiro a Corinthians hrál celkem devět let a získal celkem 12 trofejí. Nejcennější byli Mistrovství světa ve fotbale klubů 2000, Recopa Sudamericana 1998 a Pohár osvoboditelů 1997. Nejlepší roky v kariéře strávil v italském klubu AC Milán. Vyhrál zde celkem osm trofejí (2x LM a Superpohár UEFA, 1x ligu, domácí pohár, domácí superpohár a MSK) a byl také oceněn několikrát nejlepším brankařem, ale i známým pro svou náchylnost k chybám.[1][2] V LM 2004/05 byl zasažen zapálenou světlicí během zápasu proti Interu.[3] Patří mezi čtyři brankaře kteří odchytali více než 300 utkání za Rossoneri. Po ukončení kariéry v AC Milán v roce 2010 si od fotbalu dva roky odpočinul. V roce 2012 se vrátil do Brazílie a ještě odchytal čtyři roky za Portuguesa, Grêmio a Internacional.
Za reprezentaci odchytal za jedenáct let 91 utkání, vyhrál MS 2002, Jihoamerický pohár 1999 a 2x Konfederační pohár 1997 a 2005. Na MS 2006 se stal prvním černým brankářem od roku 1950 který nastoupil do utkání tohodle turnaje.
Považován za jeden z nejlepších brankářů své generace a byl první brazilský brankář nominován na Zlatý míč. Je také jedním z deseti hráčů, kteří vyhráli LM i Pohár osvoboditelů. Připisuje se mu zásluha za ukončení předsudků vůči černým brankářům brazilského klubového fotbalu díky jeho úspěchu v Evropě.[4]